Dne 10. května 2019 uplynulo 20 let od úmrtí Ing. Jiřího Davida (25. září 1927 – 10. května 1999). Chovu koní, kladrubskému hřebčínu a jezdeckému sportu věnoval celý svůj život. Od září roku 1952 nastupuje do zaměstnání v Kladrubech nad Labem, kde působí jako zootechnik chovu koní, chovatel, šlechtitel, trenér a organizátor chovatelských a sportovních událostí. Od mládí se intenzivně věnoval především všestrannosti, kde získal titul Mistr sportu a 2x se stal Mistrem republiky. Reprezentoval však také ve skokovém ježdění a amatérsky jezdil i překážkové dostihy, kde získal několik předních umístění ve Velké pardubické. Mimo sportovní kariéru věnoval svůj čas propagaci, organizování a popularizaci soutěží spřežení na národní i mezinárodní úrovni. V roce 1968 zastával funkci prvního předsedy Českého jezdeckého svazu, byl prvním a dlouholetým předsedou Komise spřežení Československého a Českého jezdeckého svazu, mezinárodním rozhodčím soutěží spřežení a nositel zlatého odznaku České jezdecké federace. Zároveň působil jako autor a překladatel hipologických publikací, spoluautor pravidel všestrannosti i spřežení.
Narodil se v Praze 25. září 1927 rodičům Marii a Ing. Josefu Davidovým. S koňmi se poprvé důvěrněji setkal při prázdninových pobytech na venkově, v době studia na gymnáziu začal navštěvovat Jezdecký oddíl Sokola v Praze 1… a zrodila se celoživotní láska ke koním! Při studiu zootechniky na vysoké škole se stal mladý Jiří asistentem prof. Fr. Bílka, na jehož doporučení dostal pracovní příležitost v Kladrubech nad Labem, které znal již z dob prázdninových praxí. Na vojně u jezdectva v Dašicích měl možnost poznat vynikající jezdce a jejich koně a získal postupně takové zkušenosti, že byl svým starším jezdeckým kolegům – důstojníkům, soupeřem.
Do stálého pracovního poměru ve Státním plemenářském ústavu Kladruby nad Labem byl přijat ředitelem Dr. Františkem Lerchem v září 1952. Zpočátku pracoval jako zootechnik, později hlavní zootechnik, na půl roku i zástupce ředitele, a od roku 1970, když z politických důvodů nesměl oficiálně vykonávat vedoucí funkci, jako samostatný zootechnik-šlechtitel.
Koně, tedy plemenitba, šlechtění, chov i sport, se stali v životě inženýra Davida vším, věnoval jim veškerý svůj čas - denně od brzkého rána do pozdního večera. Jeho žena Zdeňka, také duší „koňařka“ a jezdkyně, se kterou se oženil v roce 1955, to zpočátku s láskou a pochopením tolerovala a všude ho na závodech provázela, později ale, když přišly na svět dcery Zuzana a Alena, musela se věnovat především dětem.
Jiří David se zabýval chovatelskou i organizační činností, také ale velmi miloval jezdecký sport. Zpočátku se věnoval především všestrannosti, v níž se stal v roce 1954 Mistrem sportu a později dvakrát Mistrem republiky, skokovému ježdění a amatérsky i dostihům.
Vynikající koně, jako například T-skokanka 596 Furioso IX (zvaná „devítka“), „militaristka“ 645 Furioso VII („sedmička“), Lotos, kůň, se kterým startoval poprvé ve Velké pardubické (říkali mu „Čkalda“, protože létal vzduchem jako Ruský pilot Čkalov), obrovský plavák Nezamysl, s nímž se kvalifikoval na OH 1960 v Římě (Nezamysl začal kulhat a proto se spolu olympiády nezúčastnili),..- to byli koně, na které se nezapomíná! Stejně tak plnokrevný Mohan, po dvanáct let partner Ing. Davida ve všestrannosti, nebo vynikající klisna Fantasie, která svému jezdci pomohla v roce 1972 získat ve všestrannosti již podruhé titul Mistr Československa. Úmysl zúčastnit se s touto klisnou Velké pardubické pro vážné zranění jezdce nevyšel, syn Fantasie Festival však v roce 1985 tento slavný dostih pod Petrem Vozábem vyhrál.
Následovali další koně, ale zranění se hromadila a léta přibývala a tak Jiří David postupně vyměnil sedlo a trénování za práci rozhodčího. Nejprve především ve všestrannosti (toto slovo, mimochodem, vytvořil pro military právě on) a později hlavně v soutěžích spřežení, jejichž zakladatelem a propagátorem se stal na národní i mezinárodní úrovni.
Nesčetně vozatajských soutěží, tvorba nových pravidel, organizační a tréninková práce, která vyústila v mnohé zahraniční výjezdy českých vozatajů (pan Josef Bělohoubek v německých Cáchách, Jiří Kocman ve Velké Británii, česká ekipa v Maďarsku a další a další).
Po odchodu do důchodu pracoval pro kladrubský hřebčín a ČJF externě.
V posledních měsících života ho trápila vážná choroba, která měla jistě podíl na automobilové nehodě, na jejíž následky Ing. Jiří David 10. května 1999 zemřel.
Národní hřebčín Kladruby nad Labem tímto děkuje dcerám Ing. Jiřího Davida, paní Ing. Zuzaně Bazalové a Mgr. Aleně Krejzlové, za textové podklady a poskytnutí fotografií z rodinného archivu.
